Kyu: stupně začátečníka

   Vydá-li se jednou bugeisha na Cestu, může se čas od času podivovat nad tím, zda není náhodou zamotán do obrovité sítě. Všude kolem něj jsou vlákna. Některá jej vybízejí k tomu, aby za ně zatáhl, rozmotal je a zjistil, kam vedou. Do dalších se beznadějně zamotává. ¨

   Zajímavá vlákna, která lákají ke sledování, jsou kupříkladu ty techniky, které jej fascinují a slibují širší využití než ty, které v současnou chvíli zná. A tak zatáhne: tlačí na svého mistra, aby mu techniky více přiblížil nebo se snaží ukázat, že to co jej učili zná dostatečně dobře proto, aby mohl poznat víc. V tu chvíli vstoupí mistr a ukáže jiné vlákno, takové, které bugeishovi podrazí nohy a spoutá jej. Přesvědčivě mu ukáže, že techniku nezná ještě tak dobře, jak si myslel.

   Zdá se, že některá vlákna byla do bugei vpletena záměrně proto, aby bugeishu omezovala a spoutávala. Pravidla tréninkové haly, komplikovaná terminologie, velmi únavný proces tréninku – všechno jen omezuje následovníka Cesty, toužícího po tom, aby pokračoval v pouti. Jindy, zejména když se dá do pohybu, může bugeisha začít vidět vlákna, která mu mohou pomoci, vlákna, která poskytnou odpovědi na problémy nebo podporu. Bugeisha začne chápat, že vlákna, všechna vlákna, jsou spletena tak, aby vytvořila tkaninu bugei.

   Většina moderních forem bugei užívá v rámci výuky skupinu technických stupňů, které jsou někdy odlišeny barevnými pásy, aby navenek odměřila vnitřní pokrok začínajícího adepta. Jsou to stupně kyu, úrovně začátečníka. Kyu je složené kanji. Kombinuje tahy pro „vlákno“ s těmi, která znamenají „spojovat dohromady“. Pro bugeishu, který se snaží uchopit smysl všech vláken, která jej obklopují, je to znak víc než patřičný.

Dave Lowry: Sword and the Brush - The Spirit of the Martial Arts. Shambhala, Boston & London 1995. Str. 83-84. Překlad Jaroslav Šíp

Aikido dojo Plzeň