Shi – mistr

   Nikdo, a nezáleží na tom, jak moc je odolný nebo připravený, nemůže cestovat daleko bez opravdového mistra. Ten je nepostradatelný. I tak z mnoha těch, kteří uvažují o tom, že by jej vyhledali, jich jen málo opravdu hledat začne. A ještě méně bude mít odhodlání pokračovat, dokud mistra nenajdou. A když se ocitnou v jeho přítomnosti, kolika z nich vydrží odhodlání, aby se od něj učili?

   Postava mistra je předmětem představ. Je zobrazován jako mlčenlivý guru, jako všemocný mudrc, jako výstřední asketa a všechna ta vyobrazení ve většině případů opomíjejí většinu znaků. Když v daný moment necvičí nebo nevyučuje, je mistr většinou povídavý a jako první přijde s tím, že jeho znalosti mají mezery. Spíš než poustevník je to většinou účetní, farmář nebo průvodčí ve vlaku. Ať je jeho osobnost jakákoli, je mistr bugei charakterizován některými nevyhnutelnými znaky. On prošel Cestu, objevil její hlavní tepnu i mnoho cestiček, které se z ní jako cévy oddělují, a má dovednosti a odhodlání vést další generace ve svých stopách.

   V uměních jako jsou bugei není možné roli učitele podcenit. Cesty boje nejsou předávány psanou instrukcí. A ostatní cvičenci kolem nás příliš nepomohou: i oni se teprve učí a často nesmějí cvičit jeden s druhým bez dohledu instruktora. Mistr je jediným zdrojem učení. Bez něj studenti slepě bloudí kolem. Slepý konec, spletitá postranní pěšina se zamění za Cestu. Ještě horší je strmý sráz a student bez pomoci je ztracen. Jen v doprovodu učitele je tady naděje, že Cestu projdeme správně.

   Několik japonských termínů označuje mistra nebo staršího učitele: shihan, shisho, doshi, renshi, kyoshi, hanshi. Shi, jejich společný prvek, není založen na nějakém pedagogickém konceptu, jak bychom se mohli domnívat. Jeho odvození je místo toho topografické. Radikál pro shi je stejný jako pro „kopec“. Další tahy štětcem jsou pro „vyrůstající rostlinu“. Když, podobně jako u mnoha japonských slov, vezmeme v úvahu japonské vojenské dědictví, stává se „zalesněný vrch“ logickou metaforou pro učitele. Aby mohl generál pozorovat své jednotky v bitvě, zaujal pozici na vyvýšeném místě. Výhoda výšky byla zásadní pro získání otevřeného výhledu na rozmístění a strategii. Protože taková pozice z něj současně dělala lákavý cíl, obezřetný generál, bylo-li to možné, vybíral místo zalesněné. Krytý stromy za zády, mohl pozorovat a velet aniž by přitáhl pozornost na sebe.

   Mistr pozoruje a vyučuje z podobné perspektivy. Jeho charakter, přetvořený procesem Cesty, je zbaven nejistot, které činí ego neklidným. Je prost domýšlivosti. Jeho pokora a upozadění sebe sama odrážejí osobnost takové síly, že v něm nelze spatřit žádný úskok. Osobnost mistra slouží dobře jeho roli učitele. V tichosti řídí výuku. Zůstává v pozadí i přesto, že je centrem všeho tréninku. Je generálem na vrcholku kopce.

   Mistrovu jemnou, subtilní metodu předávání instrukcí pochopí jen malá část těch, kdo k němu přijdou trénovat. Těch pár jej bude pozorovat, tak jako nadanější voják bude sledovat svého vůdce, aby určil vývoj bitvy. Tak má mistr jistotu, že následovat jej budou jen ti nejvytrvalejší a nejvšímavější žáci. Oni budou ti studenti, kteří mu chtějí bezvýhradně důvěřovat a budou mít touhu kráčet ve stopě, kterou dosud prošlapal.

   Ze své pozice na vrcholku kopce má mistr výhled, který sdílí jen málo dalších. Jeho celou dobu sledují, jeho příkazy se řídí. Jen on sám může být průvodcem právě na téhle výpravě. Moudrý bugeisha bude následovat.

Dave Lowry: Sword and the Brush - The Spirit of the Martial Arts. Shambhala, Boston & London 1995. Str. 32-34. Překlad Jaroslav Šíp

Aikido dojo Plzeň