Uke: přijímající

   Když nás konverzace dovede k tématu jak je kdo drsný, k čemuž mezi mladými muži a ženami, kteří jsou na Cestě, nevyhnutelně dojde, názory se vyhrnou jeden za druhým. Tenhle mistr, vzpomene si někdo, poslal protivníka do bezvědomí bleskurychlým pohybem. Tamten, řekne jiný, vytrhl mladý stromek holýma rukama. O dalším padne, že holýma rukama drtil stonky zeleného bambusu. Během těchto rozhovorů se budou srovnávat příklady síly, zvlášť mezi mladými adepty bugei. S rostoucím věkem se ale vnímání síly či neohroženosti mění. Také s přicházející zkušeností se objevuje poznání, že síla nespočívá tolik v umění někoho „sejmout“ a je spíše schopností přijímat.

   Kanji pro uke je obrázek, zobrazuje dvě ruce, jedna sahá dolů, druhá se natahuje vzhůru a mezi nimi je znak pro „loď“. Tato „doprava zboží od jednoho člověka k druhému“ se v průběhu staletí stala znakem, který označuje úkon „přijímání“. Bugeisha užívá to slovo často. V bugei, která užívají chvaty, se způsobům bezpečného padání souhrnně říká ukemi, „přijímající tělo“. V terminologii judo se ten z dvojce, který je házen, nazývá uke, „příjemce“. V karate se tomu, proti kterému je veden útok, říká ukete, „přijímající ruka“. Obránce v kendo je nazýván ukedachi, „přijímající meč“.

   V těchto i dalších výrazech slovníku bugei je důležitost termínu uke významná. Mezi judisty je častá chybná interpretace „příjemce“ techniky. S uke se hází a tak je v tomto způsobu uvažování považován za „lůzra“. Pochopit, že správnější význam uke je „obdržet“ či „přijmout“, otevírá pro cvičence nový pohled. Zastávat při tréninku roli uke neznamená být pasivním nástrojem techniky. Je to vstřícný postoj - vypořádat se s hozením vlastním způsobem, v rámci vlastních podmínek. Mentalita uke není rezignace nebo ještě hůř tvrdohlavý odpor. Uke plyne, absorbuje sílu hození, a přestože padá, jeho ukemi nemusí nutně signalizovat porážku. Jeho pád je kontrolovaný. Přijme a znovu vyskočí vzhůru.

   Výrazy ukete v karate a ukedachi v kendo jsou obětí podobně zavádějícího překladu. Nesprávně označují toho, kdo „blokuje“ útok. Tak ne. Ukekata nebo „formy příjemce“ v kendo a karate vyžadují přijmutí příchozí síly, tak aby bylo možné přesměrovat ji jinam nebo využít, aby se vrátila zpět k útočníkovi.

   Ve „zralé“ tréninkové hale budou velmi pokročilí bugeisha, starší mužové a ženy, a uvidíme je, jak s radostí padají nebo přijímají rány, znovu a znovu, od dětských cvičenců. Vůči dospívajícím, mladým a plným sebe samých, budou starší stejně shovívaví, budou vlídně přijímat všechnu nadbytečnou energii bez poranění nebo ucuknutí, dokud si, alespoň bystřejší mládež, neuvědomí, že na celé této aktivitě je víc, než se domnívala. Někteří z nich začnou mít podezření, že houževnatost starších bugeisha je věc, kterou je ještě potřeba na Cestě objevit. Začnou vidět pravou houževnatost přijímání.

Dave Lowry: Sword and the Brush - The Spirit of the Martial Arts. Shambhala, Boston & London 1995. Str. 81-82. Překlad Jaroslav Šíp

Aikido dojo Plzeň